Brankářské rukavice jsou specializované části vybavení, které nosí brankáři ve fotbale. Zatímco pravidla byla upravena jak brzy jak 1875 dovolit použití rukavic, první brankáři obecně odmítli nosit je; pozoruhodně brankář Manchester City Frank Swift se během finále FA Cupu v roce 1934 stále rozhodl zachraňovat holýma rukama a francouzský brankář Chayriguès ve dvacátých letech také trval na tom, že bude hrát bez rukavic. Ačkoli „Cambridgeská pravidla“ z roku 1863 nespecifikovala vybavení pro brankáře, britský obchodník William Sykes podal první patent na brankářské rukavice v roce 1885, ačkoli nikdy nevstoupily do sériové výroby. Argentinský brankář Amadeo Carrizo byl průkopníkem používání rukavic v zápasech ke zlepšení kontroly míče, což vyvolalo trend, který brzy následovali i ostatní.
V první polovině 20. století sloužily rukavice především k ochraně před chladem a byly typicky vyrobeny z kůže nebo vlny. V roce 1949 se francouzské noviny *L'Équipe* zasazovaly o profesionalizaci brankářského vybavení. Experimentální návrhy – jako zahradnické nebo kuchařské rukavice – se objevily v 60. a 70. letech 20. století. Po širokém přijetí latexových pěnových materiálů v 80. letech 20. století se rukavice vyvinuly do moderního konkurenčního vybavení se třemi hlavními styly střihu: plochá dlaň, negativní střih (vnitřní prošívání) a rolovací prst. V roce 2010 začali výrobci při výrobě rukavic experimentovat s technologiemi, jako je 3D tisk. Před mistrovstvím světa ve fotbale v roce 2022 se počet globálních kupujících meziročně zvýšil o 323 %. Během mistrovství světa v roce 2026 (pořádaném USA, Kanadou a Mexikem) švýcarský brankář Gregor Kobel prozradil, že si na rukavice nanesl vazelínu, aby zlepšil přilnavost.
